Jak jsme si užili Strážnicu

Konec školního roku, začátek léta a dlouhé slunné dny předznamenávají příchod nejočekávanější folklorního svátek v roce. 4 dny plné folkloru, zábavy a možná také trochy alkoholu. Těmito slovy se dá shrnout jediné, Strážnické slavnosti. V článku o verbířích jsme slíbili, že dáme vědět, jak se nám ve Strážnici líbilo a jak jsme si užívali.

Letos se konal už 73. ročník Strážnických slavností a my tam nesměli chybět. I když to máme co Strážnice co by kamenem dohodil, stalo se našim zvykem, vzít sebou stan a být na místě činu 24 hodin denně. A ani letos jsme nemohli zvyk porušit. Přijeli jsme v pátek kolem 3 odpoledne a hned jsme začali slavnosti po svém. Naším malým stanovým městečkem se rozvinula vůně domácí gořalky a vína.

Po tom co se všichni ubytovali, jsme se konečně mohli vydat do parku a na zahájení festivalu, na které se všichni hodně těšili. Ono totiž není nic lepšího než zase po roce slyšet Strážnickou znělku. Nikdo však nečekal, že se letos stane hitem celého festivalu a každý si ji bude zpívat a pobroukávat pořád dokola. Avšak největším zážitkem bylo to, když začal hrát národní hymna a celý stadion Bludník povstal a začal sborově zpívat. Jediným tahákem pátečního večera byly zahraniční soubory. Letos se však zahraniční soubory moc nepředvedly, jelikož tématem byly gajdy a dudy. Po skončení programů jsme procházeli park, zpívali společně s cimbálkami a občas jsem si i zatancovali. Spát se nám vůbec nechtělo a ani to moc dobře nešlo, a tak někteří z nás spali z pátečního večera do sobotního rána asi jen 10 minut.

Sobota se nesla hlavně ve znamení verbířské soutěže. Předkolo, které začínalo již v 9, jsme si nenechali ujít a bylo na co se dívat. Chlapi se chtěli před plným amfiteátrem předvést a podávali skvělé výkony. Jenže do finále postupuje pouze 18 nejlepších. Mezi nejlepší se z Kyjovska probojovali nakonec jen 3 borci. Byli to: Pavel Fridrich, Martin Pelikán a Milan Pokorák. Vítězem celé soutěže se nakonec stal Pavel Fridrich. Je parádní mít vítěze, který reprezentuje náš region, ale myslím si, že nedokázal uchvátit dav, tak jako Tonda Žmola. Ten překvapivě skončil až třetí, ale podle diváků byl první. Volno mezi finále verbířů a hlavním programem jsme strávili na koupališti. Večerní program na Bludníku mě ale nakonec celkem zklamal. Dívat se na to, jak účinkující zpívají a tančí docela nudné tance o ševci a krejčím, pro mě moc nebylo. Věřím, že ale spoustě diváku se to mohlo líbit. Za to program: „ Zatancujme si: Kyjovsko“ byl velmi vtipný, plný záživných tanců a hlavně šlo o program naučný. Bylo paráda sledovat, jak se téměř 30 párů tanečníků snaží naučit tance, které my už umíme. Podotkl bych, že tance nebyly nijak složité a byly hezky vysvětleny zkušenými tanečníky. Pro mě osobně však byl největším zážitek večera program věnovaný Portáškému sboru, který letos slavil třísté výročí od založení. Střelba ze starých kulovnic, boj z blízka, ale i ukázka toho jak portáši žili, byla tím pravým. Po skončení programu, už zase nezbývalo nic jiného zajít do parku, najít tanečnici, dobrou cimbálku a tancovat až do rána. Tancovat do rána se nám sice nepodařilo, ale zůstat vzhůru až do půl šesté ano.

Neděle vždy slouží k dospání a projití si skanzenu. Ono totiž není ty dva dny jaksi čas. Ani program už není tak nabitý, tak je potřeba se nějak zabavit. V parku se vždy dá najit někdo známý, který bude rád, že si s Vámi sedne a poví Vám zážitky za celý víkend. Vrcholem celého festivalu je program: To nejlepší nakonec. Jak už název napovídá je to průřez celým festivalem, předávají se ceny, představují se zahraniční, ale i domácí soubory. Vše je to zakončeno Verbuňkem pěti nejlepších verbířů.

Myslím, že o tom co všechno se na Strážnici stalo, bych mohl psát dlouho, ale už teď je toho dost. Závěrem bych chtěl říct, že festival opět nezklamal, programy byly dobré, zábavy u cimbálek se povedly, hezky jsem si zatancoval a pobavil se. Všem pořadatelům VELKÉ DÍKY a za rok zase ve STRÁŽNICI.

Kuba P.