Velikonoce jako oslava letního slunovratu
A máme to tu znovu. Opět se nám zhruba v období slunovratu (tentokrát letního) dostavil jeden z křesťanských svátků. Je to zvláštní náhoda, ale buďme rádi za to, co máme. Jednoduše místo oslav slunovratu, jako to dělali naši pra-pra-pra-pradědové (staří Slované), dnes svátky slavíme trochu jinak a taky každý po svém. V 21. století je kladen velký důraz na individualitu, odlišnost a na osobnost, a tak se často stává, že personalizujeme svátky stejně jako Coca Cola plechovky. Každý je slaví jinak a každý si vytváří vlastní tradice, ať už je to pečení mazance, malování vajíček nebo výlet do ZOO. Snad většina domácností se ale snaží vést děti k dodržování zvyku "šubání". Velikonoce však nejsou jenom o jediném dni volna.
Podobně jako před Vánocemi to i nyní v nákupních centrech vypadá jako před koncem světa, něboť se zvýšenou návštěvností žravých koledníků a jedním dnem volna, se hostitelky děsí, že by mohly umřít hlady. A nemít doma zásobu piškotových beranů a vajíček pro případ nouze je naprosto nemyslitelné.
Velikonoce (podobně jako Vánoce) však původně měly mít mnohem prostší poslání, než se dobře najíst a ve většině případů i napít. Jsou to přece svátky křesťanského původu. A přitom většina z nás jen sotva tuší, že právě probíhající období je pro křesťany mnohem důležitější než samotné Pondělí velikonoční. Většina z nás tak trochu ví, že tyto dny mají svá jména, ale zatímco se v kostele konají velké mše, lidé se loučí se zvony (které právě odlétají do Říma) a pan farář omývá nohy těm pár vyvoleným, kterým nebylo povoleno zajít na "jedno zelené", my slavíme "svátek všech škaredých", vaříme špenát a z lenosti zdůrazňujeme, že se nesmí rýpat do země (jakože hýbat s půdou). Zatímco pro křesťany je toto období skutečným svátkem, my jej vnímáme jako přípravu na jediný den volna, shodou náhod protkaný tradicí. Tradicí, o níž se spousta lidí domnívá, že je křesťanská a jejíž kořeny by původně měly ležet v čistě pohanské myšlence. Pohanské jsou pomlázky i barvení vajíček, jež symbolizovaly krev, slunce, probouzející se jaro a jež byly obětovány bohyni jara. Chlapci tak dodnes vyrážejí do přírody, pod zbytky sněhu hledají vhodné pruty a doma pletou pomlázky podle návodu na Youtube. Mezitím devčata barví vajíčka a píšou na svém blogu o tom, jak děsně ten nespravedlivý sadistický svátek nesnáší. Přesto se nemohou dočkat a počítají, kolik koledníků asi přijde, a samozřejmě zde platí čím víc tím líp, protože se tím přece ukáže, kdo je ve třídě nejoblíbenější.
A máme tady tradici. Někteří méně bystří chlapci a pánové se domnívají, že Velikonoční pondělí má být celoroční pomstou a satisfakcí za všechny ty svátky určené ženám, jako je MDŽ nebo den matek. Původní záměr byl však úplně jiný. Ještě z dětství si vzpomínám, jak děda jemně šubal babičku, mamku a nakonec i mě, se vší opatrností a jen symbolicky "oprášil" nohy od zadku až po lýtka s přáním, aby nás nohy nebolely, abychom neměly jednou křečové žíly, byly zdravé a rozkvetly do dalšího roku. Domnívám se, že právě toto byl byl původní účel pomlázky. Právě rozpukající příroda měla dle pohanů nesmírnou sílu, kterou tímto předávali muži ženám. Zatímco jediná síla, kterou dnes muži ženám předávají, je ta kinetická. Koneckonců se nejednou stává, že koledníci dorazí s vařečkou či umělohmotnou pomlázkou - a jakou jinou sílu asi může taková "pomlázka" předávat? Maximálně elektrostatickou. A to pak přecházíme k tomu, že se není ani co divit dívkám, které koledníkům neotevřou, protože už jenom při pomyšlení a PE-pomlázku jim vstávají vlasy hrůzou...
Kristýna
