Mělnický Vrkoč

O víkendu 10 – 12. 6. jsme se společně s Lipinkou zúčastnili folklorního festivalu ve městě, kde se stéká Vltava s Labem, tedy v Mělníku. Konal se zde již 18. ročník festivalu Mělnický Vrkoč. Vše však začalo již ve čtvrtek, kdy se konala poslední zkouška před odjezdem.

Ranní sraz byl naplánován na 3:45. Do autobusu jsme naložili všechny věci včetně basy a cimbálu a očekávali, co kdo zapomněl. Cesta probíhala relativně klidně, jelikož jsme dospávali brzké ranní vstávání. Pouze děcka měli plno elánu a celou cestu vyváděly. Nakonec i ty pak ale zmohla únava a mohli jsme se ve spánku připravovat na náročný víkend.

Po příjezdu na místo bylo naplánováno první vystoupení pro žáky místní základní školy, ve kterém jsme měli dva vstupy. Já osobně jsem byla i po těch letech tančení nervózní, jako by to bylo první vystoupení. Děti byly ale nejspíše tak ohromeny našimi kroji, že ani nedutaly. Druhé vystoupení toho dne se konalo na náměstí. Počet divák

ů však nebyl příliš hojný, a tak nebylo čeho se bát. Následoval dlouho očekávaný oběd, kterého se naše žaludky nemohly dočkat. Po té jsme se jeli ubytovat, vybalit a hlavně dát si sprchnu a alespoň chvíli si odpočinout po obědě, kde jsme dostali knedo, vepřo, zelo. Netrvalo to dlouho, a následovalo v tomto dnu třetí oblékání do kroje na večerní vystoupení. Čekání bylo dlouhé, ale nakonec jsme se dočkali a společně s Lipinkou jsme se mohli předvést, a to opět ve dvou vstupech. 

Program končil asi kolem 22:00, jelikož se zúčastnilo velké množství souborů, mimo jiné soubory ze Slovenska a Číny. Nejenom večer a dlouhé čekání, ale celý den byl neskutečně náročný, a tak jsme se těšili, až si všichni odpočineme, jenomže… Po příjezdu na ubytovnu jsme se během čekání, než se okoupou děcka, sešli téměř všichni ve „společenské“ místnosti. Toto posezení se nakonec protáhlo do ranních hodin. Někteří se ještě rozhodli, že se půjdou družit, a tak zavítali o patro výše, kde probíhala zábava s ostatními soubory, kteří se festivalu účastnili. My, co jsme zůstali na našem patře a hlídali, aby někdo neukradl děti z Lipinky, jsme měli pocit, že se ti nad námi propadnou za námi na gauč. Naštěstí jsme internát nezbořili.

Další den byla snídaně domluvená již na 8:00, a tak jsme se příliš nevyspali. Nejprve jsme nechápali, proč tak brzo, nakonec jsme však byli rádi, že můžeme snídani alespoň trochu strávit a ještě si malinko odpočinout. Poté jsme se poprvé oblékaly do těžkých krojů, abychom se v 11:00 mohli zúčastnit slavnostního průvodu městem. Byly jsme moc rády, když jsme se z těžkého kroje mohly svléknout. Verdikt Huny však zněl tak, že si nesmíme sundat šátky, a tak jsme se během oběda a následného volna procházely po městě zahalené jako cizinky, což neuniklo pozornosti místním, kteří se na nás se zájmem dívali. Volno v programu využil každý jinak. Děcka hrála hry, nakupovala drobnosti na jarmarku, povídala si či 

dělala „selfie“. Ti starší se šli podívat na slavný soutok Labe a Vltavy, navštívili kavárnu (někteří potřebovali dohnat deficit denního množství kávy, a tak si objednali rovnou 3 naráz), anebo dospávali noční veselí. Nechybělo také nekonečné focení s Číňany, kteří nejspíše zvolili taktiku: „Vyfotíme se všichni se všemi na milion způsobů“, a tak jsme si mohli připadat jako hvězdy z Moravy. Hlavní program začínal v 16:00. Stejně jako předchozí den, opět jsme měli dva vstupy, o které jsme se s Lipinkou rozdělili. Na náměstí bylo tentokrát plno.  Po programu následovala večeře a společná zábava všech účinkujících souborů, která se opět vydařila, a bylo znát, že družba začala již předchozí večer, neboť to vypadalo, jako bychom se všichni znali již dlouhou dobu a nikoliv pouze den. Inu, víno a domácí slivovice umí udělat kamarády. O půlnoci jako Popelky jsme se přesunuli opět na ubytovnu, kde jsme vesele pokračovali dál.

Poslední den bylo v plánu pouze tzv. matiné, které se konalo v radniční zahradě. Jednalo se o krátké závěrečné vystoupení všech souborů. Společně s děckama jsme místním zazpívali 3 písničky, zatančili si společně s ostatními soubory závěrečný oslavný tanec, který režírovaly soubory z Číny.

A najednou tu byl konec festivalu a my jsme se mohli těšit na oběd a cestu domů. Jsme velmi rádi za pozvání na tento festival a také za nové přátelství, které jsme navázali během večerního družení s jinými soubory. Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme si celý víkend náramně užili a odvezli si domů kromě únavy také neskutečné množství zážitků, které ani nejdou popsat a znovu si potvrdili, že si to společně umíme náramně užít jako praví přátelé. :D

Míša