Plesová sezona po našém
Na plesovou sezonu se jistě každý těší. Stejně tak i my se na ni pečlivě připravujeme. Každoročně dostaneme několik pozvánek na krojové plesy, kde máme společně s jinými předtančit besedu. V letošním roce jsme přijali dvě pozvánky, a to do Dambořic a Nedakonic.
V Dambořicích jsme měli tu možnost, abychom předvedli tu „našu“ Moravskou besedu. Krojový ples se konal 16.1.2016 a k tanci a poslechu nám hrála dechová muzika Moravanka.
Z počátku se zdálo, že nás bude málo. Sotva jsme vytvořili 4 páry, abychom mohli tančit alespoň jedno kolečko.
Jenomže nějakým záhadným způsobem jsme se špatně počítali a nakonec i přes plný počet míst v autech se nás sešlo 11. Ihned po příjezdu, jsme mohli zaujmout své pozice a po zaznění uvítacích tonů nastoupit na průvod s besedou.
Po besedě nás čekala už jen zábava. Tedy zábavy bylo moc, ale místa málo. Lidí bylo snad více než parket na podlaze. A tak když už jsme se cítili hodně zmačklí, mohli jsme sejít do sklepa, kde nám hrála cimbálová muzika Friška. Ve sklepě se zpívalo a bavilo, ale dokonce i bruslilo. Podlaha byla kluzká jako Vernerova taneční plocha a tak ze skočné se stal muzikál na ledě a z verbuňku krasobruslení.
Naštěstí jsme to všichni přežili a užili si nezapomenutelné zážitky z Dambořic, kde i dokonce bubeník a tubista Moravanky mají na co vzpomínat, protože obá museli odolávat Vasilovým nátlakům podávání gořalky. A tak doufáme, že se nám opět podaří zavítat do těchto krásných krajin.
Martin B.
Do Nedakonic jezdíme téměř každou zimu a velmi se tam těšíme. Stejně tak jako v Dambořicích , i tady jsme měli zatančit Moravskou besedu.
Na páteční zkoušce se nás nesešlo dostatek, přesto jsme si byli jisti tím, kdo se plesu následující den zúčastní. Jelikož se konaly plesy i jinde, opět jsme se složili jen na jedno kolečko. Následující den nám počasí příliš nepřálo, a celý den sněžilo, přesto jsme byli odhodlaní na místo určení dorazit. Při vyzvedávání tanečníků jsme však zjistili, že nám jeden tanečník chybí, a tak se i s bolestí hlavy musel Martin obléci do kroje a vyrazit s námi (jak se v průběhu večera ukázalo, nebyla ta bolest tak hrozná :-P).
Do Nedakonic jsme i přes neuklizené cesty nakonec přijeli včas. Natrénovali jsme si slavnostní nástup, naposled vyzkoušeli nanečisto besedu a poté čekali, než se kulturní dům zaplní. Asi kolem 21. hodiny jsme si všechno zopakovali před zraky všech přítomných a nakonec sklidili i potlesk. Po odtančení jsme se vrhli na řízek, který jsme si vytančili. Zbytek večera jsme strávili na parketě nebo u stolu, kde jsme se dobře bavili. Téměř každý si odnesl i nějakou drobnost, kterou vyhrál v tombole.
Přestože se letošního krojového plesu v Nedakonicích účastnilo méně lidí než v minulých letech, ples má stále svoje kouzlo a už teď se těšíme na příští XXII. ročník.
