Vracovské hody na MFF ve Strážnici 2018

Hody, milé hody, už jsem dohodoval. I tak by šly shrnout letošní Strážnické slavnosti. Komu se poštěstí si udělat takovou malou generálku na hody a k tomu si užít Strážnicu? Nám ano a tak jsme mohli s ostatními soubory z Vracova ukázat divákům MFF Strážnice jak probíhají nejvetší krojované hody v republice. Takové vystoupení kde se naráz potká 140 lidí není vůbec lehké ukočírovat. Takže jsme museli pečlivě zkoušet a to jak ve Vracově tak i týden před festivalem přímo ve skanzenu ve Strážnici. Divákovi se naskytla příležitost vidět zvyklosloví vracovských hodů, ale i  přípravy na hody samotné. Dopoledne se na cestě stavěli slavobrány, chystaly věnce nade dveře domů stárků a pekly hodové koláčky. V 13:00 pak mohli diváco vidět průvod od povolení hodů starostou až po zvyklosloví u mladých ale i ženatých stárků. Vše nakonec končilo improvizovanou večerní zábavou s nástupem přespolích chas spojené s kradením káčera. Myslím si že program jako takový se povedl a divákovi se naskytl uplně jiný pohled na vystoupení, než na jaké je zvyklý.

Ale Strážnice nebyla jen o našem vystoupení a tak by byla škoda se svámi nepodělit o zážitky. Jako už se u nás stalo zvykem, tak na Strážnické slavnosti musíme být pořád v centru dění takže i letos jsem spali ve kempu přímo ve Strážnici. Tento rok jsme se rozhodli že musíme být ve Strážnici ješte dříve než loni a tak jsem vyrazili už o půl druhé aby jsem v kempu našli co nejlepší místa pro stany. Hned po příjezdu jsme se v kempu potkali s kamarády, kteří se vraceli z dovolené v Rumunsku. Ti nás okamžitě přivítali slivovicí a novým pozravem, který se naučili na svých cestách. "Huf Huf" to znělo pokaždé když se pila slivovice. Po ubytování a po alkoholovém rozjezdu jsme konečne vybalili stany a začali stavět. Vše vypadalo dobře dokud jsme si nezabouchli klíče od auta i osobními věcmi přímo v kufru. Říkali jsem si že toto byl ten průšvih který se děja každý rok a už ho máme za sebou.
 

Nakonec vše dobře dopadlo a tak jsem se mohli vydat do parku na jídlo a chytit si dobré místa na nejvetší trhák pátečního večera a tím byl program Strářnickým souborů s názvem "Pravidla Strážnického provozu". Tento tanečne-humorný program přilákal mhono lidí a sklidil velmi dobré ohlasy. Poté následovaly zahraniční soubory. Po minulém roce, kdy nestály zahraniční soubory za nic, jsme si prvně mysleli že tento program ani nenaštíme, ale udělat to by byla velká chyba. Letos se předvedly soubory z Indonesie, Číny, Ruska, Maďarska a Mexika. Všechny soubory měli užasné vystouepní a uchvátily plný Bludník.

Sobotní ráno, tedy aspoň z mého pohledu patří hlavně verbířeské souteži, přeněji jejímu předkolu. Letos jsme však neviděli celou soutež z důvodů vystoupení ve skanzenu. To by ani tak nevadilo, neboť jsme stihli naše známé z Kyjovska a Uherskohradiš'tska. A pak už celé sobotní odpoeldne patřilo jen Vracovksým hodům ve skanzenu. Počasí nám přálo, bylo hezky, příjemných 20 stupňů, takže nám nikdo neodpadl, jen se nám obačas nad hlavami prohnaly ne zrovna pěkné mraky. Ale díky nim se nám podařilo pár hezkých fotek. Po skončení programu ve skanzenu nás pár utíkalo přímo na amfiteátr Zámek aby jsem stihli finále verbířské souteže. Chlapi se letos předvedli v novém a vetším amfiteátru než v předchozích letech. Do verbovaní je ted hnal plný "Zámek" do kterého se vleze 5000 lidí. Amfiteátr byl zaplněn do posledního místa a to lidi seděli i za zemi, před podiem a dokonce se tlačili i v průchodech. Letos konečne po osmi letech zaslouženě vyhrál Tonda Žmola, kterému bylo minimálně tři roky křivděno a vždy se umístil sice na stupních vítezů, ale nedosáhl na ten nejvyšší.

Po vebířích jsme zamířili na Bludník, aby jsme shlédli program "Síla tradice", který se zameřil na 100 let výročí vzniku republiky. Tento tanečně-hudební program sklidil velký potlesk, neboť se bylo na co dívat. Soubory předvedly to nejlepší a sklidili za to velký potlesk. Hned na tento program navazoval další a to s názvem "Galvečer tance a hudby", kde se na podiu střídaly soubory Ondráš a SLUK. Pred tím než vůbec tyto soubory můžou na podium, tak se musí nachystat speciální povrch. Mezitím se klasicky vypnuly světla, lidé rosvítili telefony a začali zpívat hymnu. Po tom co oba soubory předvedly své první vstupy, tak začalo pršet. Program byl prerušen a když už počasí vypadalo slibně, přišla moderátorka se slovy "vím že mě nebudete mít rádi, ale program musíme zrušit". A co jiného když už Ondráš a SLUK nebudou vystupovta ? No co jiného, večerní zabava u cimbálek to jistí. Zde člověk potká spoustu známých tváří a pokoštuje nejrůznejší vrozky alkoholu.

Neděle vždy patří dopávání, ale letos tomu bylo jinak. Hned kolem deváté ranní už jsem byli v parku a sháněli něco k jídlu, aby jsme mohli vyrazit na dopolední program "Cimbál hraje prim"
Zde se předvedly žáci ZUŠ z celé republiky. Po obedě jsme se težili že končeně uvidíme Ondráš v akci, ale asi 10 před tím začalo zase pršet. Déš't sice trval jen 5 minutm ale i to byl důvod proč zase Ondráš nevystoupil. Ale narozdíl od sobotního večera si připravili nahrdní program. Postupně si tanečnice a tanečníky Ondráše vybírali sami diváci a ti snimi pak provedli něco jako školu tanců.
Ale každý znás se už tešil na poslední program celé Strážnice, s příhodným názvem "To nejlepší nakonec" Zde se předvedli zahraniční soubory a ty nejlepší soubory které nás provázely celou Strážnicí.

A jak se nám vlastně ve Strážnici líbilo ? Z mého pohledu to byl další vydařený ročník. Jen mi to uteklo nějak moc rychle, ale to asi bude tím že jsme skoro celou sobotu strávili přípravou na naše vystoupení. A i když počasí obačas nepřálo, nezkazilo nám to náladu. Tak zase za rok ve Strážnici.

Kuba P.