Vracovské hody očima stárků
Každý z nás si pod pojmem „hody“ představí dva dny plné hudby, tance, zpěvu. Ale pro stárky to znamená mnohem víc, vše se po celé hody točí kolem nich, takže ta největší starost, aby vše dobře dopadlo, leží na jejich bedrech. Stárkům hody začínají mnohem dřív. Asi tak 2 měsíce před hodama je potřeba se poctivě scházet s hodovým výborem, aby se stárci dohodli na písničkách, které budou zpívat, zvolili si trasu hodového průvodu a seznámili se s podmínkami pro správný průběh.
Tři týdny před hodama je třeba oznámit okolním obcím, že se konají hody a tak se vždy uspořádá zvaní na hody. Nazdobí se vůz, napojí koníčci a s písničkou vyráží vracovská chasa se svobodnými stárky na cestu. V sousedních dědinách na ni po domluvě čeká místní chasa, která vracovjáky přivítá a společně si zazpívají, zatančí, ale hlavně se dozví, kdy jsou ve Vracově hody a že jsou na ně srdečně zváni.
Nejdůležitější přípravy začínají až poslední týden před hodama. Těchto 5 dnů jsme se my, stárci, scházeli každý večer, dolaďovali jsme případné nedostatky a trénovali nástupy. Holky během těchto dnů připravovali z krepáků růžičky, jimiž se později ozdobil hodový věnec a zkrášlili se věnce u stárků.
Nejpestřejším dnem bývá čtvrtek. Dopoledne ráno je třeba v pekárně upéct koláčky. A že jich nebylo málo. Jejich počet jde do několika tisíců. S přípravou a pečením naštěstí pomáhají příbuzní a hlavně ochotné vracovské tetičky. Odpoledne se mužská část chasy sejde, aby společnými silami upletli věnce, kterými později zkrášlovali naše obydlí. Ženy obvykle odpoledne stráví zdobením hodového věnce krušpánkem s růžičkami.
Předhodový den se večer koná hodová zkouška, kde si všichni občané města mohou prohlédnout, jakým způsobem budou hody probíhat. Na zkoušce se také učí tance, které se během hodů tančí. Po zkoušce je většinou celá chasa pozvána na malé pohoštění u stárků, kde společně tzv. zapálí hody.
Finální zdobení našeho obydlí si necháváme na sobotní ráno. Muži postaví před domem stárky a stárka brány s nápisy a nad dveře a okno připevní věnce. Holky se většinou starají o to, aby muži nebyli při stavění hladoví a žízniví. Až je vše na svém místě všichni se odebereme ke svým domovům a připravíme se na průvod.
V 13:30 se všichni kromě stárků sejdou před kulturním domem, kde zazpívají pár písniček. Po té se průvod vydá k radnici za starostou. Loňský stárek přesvědčí starostu a radu, aby hody povolili. Pro nás stárky mezitím začíná napínavá doba, kdy čekáme, až si pro nás všichni přijdou. Když se vzduchem začíná rozeznívat zvuk pochodového bubnu, začne nám nastupovat tréma a obavy. Co teď? Mám jít vpravo, vlevo? Co budeme dělat teď? Jdu vůbec správně? Nebudu zpívat falešně? Co muzika? Tyto otázky se vám mžiku honí hlavou a nervozita nastupuje. Čím víc se průvod přibližuje, tím je to stále a stále silnější až do doby, kdy poprvé vyjdete ven a zazpíváte. Prvním tónem však z vás všechno odpadne. Když už máme zpěv a verbuňk za sebou a vše proběhlo dle očekávání, přichází to nejhezčí období, kdy si všechno začínáte vychutnávat, radovat a bavit se.
Po ukončení zvykosloví se vydáme na sokolovnu, kde uložíme hodový věnec. Poté zamíříme domů, abychom si trošku odpočinuli. Po relativně krátkém odpočinku se opět hodíme znovu do gala a vydáme se na večerní zábavu. Na zábavě má stárek v podstatě největší starost o to, aby mu nikdo přespolní či nekrojovaný neukradl věnec. Proto si obstaráme stráž, kterou posadíme k věnci. Hlídání věnce. Dalším opatřením je, aby se stárek, stárka a zbylá chasa, která nehlídá, postarala o to, aby cizí krojovaní pořád tancovali a měli co pít. Tím si stárek splní své hostitelské povinnost a také zajistí, aby se přespolní zabavili a nepokoušeli se ukrást věnec. Kdyby se jim to povedlo, tak by měl stárek navždy ostudu a na jeho stárkování už by se vzpomínalo jako na ty hody, kdy byl ukradený věnec. S posledním udeřením zvonu o půlnoci slavnostně odneseme hodový věnec a všechny starosti velice rádi předáme ženatým stárkům. Dále pak pokračujeme zábavou až do ranních hodin. Jak se říká, z pořádných hodů se musí chodit domů za světla.
V neděli nás čeká už jen užívání. Všechnu roli přeberou ženatí stárci, kteří se tento den starají o chasu. Průvod je obohacen o různé zastávky, na kterých si zazpíváme a zatancujeme. Každoročně se chodí k panu farářovi, do hospody a k pekárně pro koláč. Odtud už se míří rovnou na sál, abychom si naposledy užili těch pár minut, kdy jsme hlavním bodem zájmu. A zde opět následuje tanec, zpěv, tanec, zpěv…. Kolikrát se až divím, kolik se toho zvládne. Snad je to dobrá nálada, lidé nebo víno, co nám dává sílu až do doby, kdy si sundáme kroje a s klidem na duši řekneme: „ Tak to máme úspěšně za sebou.“
Pondělní úklid a hody ukončíme klidným posezením, kde hody ohodnotíme. Únava nás tento den už ponocovat nenechá, takže brzy odcházíme domů, doufáme, že se to všem líbilo a těšíme se na příští rok, kdy už ale štafetu stárkování přebere někdo další.
Martin Barabáš
