V rovinaté oblasti jihovýchodní Moravy, mezi městy Strážnicí a Kyjovem, uprostřed vinohradů a rozkvetlých zahrad, leží malé městečko Vracov. Podle pověsti tady stával zámek, který se propadl i se svou zlou paní do jezera. Dnes se na tomto místě leskne vodní hladina.

Vracov se nachází v ideálním středu národopisné oblasti dříve známé jako Moravské Slovensko, dnes pojmenované zvukomalebným označením Slovácko. Při jeho vyslovení každému před očima rozkvetou při tanci roztočené pestrobarevné suknice dívčích krojů a zazní tóny houslí a cimbálů, doprovázející podmanivé slovácké milostné, svatební, pracovní, taneční a pijácké písně.

Území Vracova je dle četných archeologických nálezů obydleno několik tisíciletí. Příčinou toho je k jihu obrácená poloha od pradávna lidmi osídlovaného území, jeho výšková členitost a příznivé teplotní i přírodní podmínky. Nejstarší doklady o osídlení území města Vracova jsou o období neolitu. Následující archeologicky doložené epochy lid! s různými výrobními i kulturními dovednostmi dokládají poměrně stálé osídlení. Bylo tomu také proto, že v blízkosti města se křižovaly důležité obchodní cesty patřící do okruhu Jantarové stezky vedoucí od Dunaje k Baltu. Nejstarší písemná zmínka o Vracově pochází z roku 1201 a osada je v ní uváděna jako knížecí trhová ves. Dávný význam sídla dokládá také skutečnost, že zde v roce 1268 vydal český král Přemysl Otakar II. listinu pro klášter v rakouském Melku a také to, že v listině z roku 1297 je Vracov označován jako sídlo tehdejších krajských úředníků, které bylo později přeneseno do sousedního Bzence.

Středověká historie Vracova byla velmi bohatá. V osadě, jejímž symbolem se stala „věžka na třech cimbuřích", se jak již bylo řečeno nacházelo během celého 13. století sídlo úředníků tehdejšího břeclavského kraje, mezi nimiž byl soudce a komorník. Přestože později – dle různých souvislostí odvozeno po roce 1310 – přešla krajská správa na hrad do blízkého Bzence, význam Vracova v následujících stoletích příliš neupadl. Dokládá to jeho nepřetržitá existence a trvalé osídlení. Vracov a jeho obyvatelé bez větší újmy přežili husitská tažení, války česko-uherské i pozdější hrůzy války třicetileté. Nevelké válečné ztráty obyvatelstva byly nahrazovány kolonizací – po novokřtěncích (habánech) se zde usadili Němci a později možná též Švédové. Dodnes to dokládají příjmení mnohých vracovských rodů. Vracov byl v roce 1518 povýšen na městys a jeho trvalý význam potvrzuje ještě v 18. století tudy procházející a v mapách značená významná zemská cesta.

Současný Vracov, který byl v roce 1967 povýšen na město, žije dynamickým životem moderního sídla se všemi průvodními znaky, výhodami i negativy světa a života počátku třetího tisíciletí. Péčí pracovníků městského úřadu se zdokonaluje a vylepšuje městská občanská vybavenost. Pro obyvatele Vracova jsou na úrovni zajišťovány nejrůznější služby. Dnešní město se rozrůstá především jižním směrem o nové ulice s moderní bytovou výstavbou. Město má velmi dobrou dopravní dostupnost, což umožňuje nejen silnice vedoucí Vracovem z Brna, přes Slavkov a Kyjov do Veselí nad Moravou a dále na Slovensko, ale též železniční spojení moravské metropole Brna se slovenskou Trenčanskou Teplou.